Náš život je taková naše kniha, jejíž příběh píšeme každý den, každou minutu a každou vteřinu svého života.
Některé kapitoly se nám líbí, některé už míň, některé vůbec a někdy si říkáme, proč se tohle děje zrovna nám.
Já věřím v to, že my sami jsme tvůrci svých životů a že máme velikou moc svůj osud a život změnit. Jenže abychom ho mohli změnit, musíme nejprve vědět, co chceme změnit, co si přejeme a jak ten život chceme vlastně žít? Co bychom chtěli prožít, kam se chceme podívat, s kým chceme žít, co chceme jíst, jaké oblečení chceme nosit ....
Pokud neznáme svá přání my. Kdo jiný by je měl znát?
Často se setkávám s odpovědí: Ať se stane to, co je pro mě v tuhle chvíli nejlepší. Dobře, to zní celkem hezky.. Ale kdo rozhoduje o tom, co je pro mě nejlepší? Nejsem to já sama, kdo by měl vědět a rozhodovat o tom, co je pro mě v tuto chvíli nejlepší?
Pokud chceme, aby se naše sny a přání plnily, musíme nejprve my sami vědět, co opravdu chceme.
Je to jako bychom šli do restaurace a místo toho, abychom se podívali na menu a vybrali si na co máme v danou chvíli chuť, jsme řekli číšníkovi, ať nám přinese to, co je pro nás v tuto chvíli nejlepší. V tu chvíli je číšník zmaten, protože absolutně neví, co nám má donést, a tak donese třeba to, co chutná jemu. Donese nám to na stůl, my se podivíme co to je, ochutnáme a zjistíme, že tohle nám vůbec nechutná a že tohle jsme si tedy nepředstavovali. Samozřejmě se může stát, že nám jídlo bude chutnat, ale myslím, že chápete myšlenku, kterou jsem vám tímto chtěla ukázat.
Nebo jako kdybychom si vybírali zboží na e-shopu, viděli bychom, co se nám líbí, ale řekli bychom si, ne, raději to nechám na nich, a napíšu jim ať mi pošlou, co je pro mě nejlepší. Tak pak se nemůžeme divit, že nám přijdou třeba černé ponožky velikosti 40, když černou nemáme rádi a máme velikost 37. A ponožky by přišly ještě v lepším případě. Možná by taky nepřišlo nic, když si neumíme vybrat.
A stejné je to s Vesmírem....
Přestaňme se bát a dovolme si se sami za sebe a podle sebe rozhodovat. Pokud za sebe necháme rozhodovat druhé, nemůžeme se pak divit, že něco není tak, jak bychom my sami chtěli nebo jak bychom si představovali.
Náš život je naše zodpovědnost. Je na nás, jak svůj život budeme žít. Je na nás jaké sny si budeme snít a co si pro sebe budeme přát.
Sněte a přejte si bez hranic a omezení. Zapište si své sny a představujte si jaké to je, když se vám vaše sny splní, jak se cítíte, co kolem sebe máte, co prožíváte...
A důvěřujte, že pokud víte, co pro sebe chcete a budete s odvahou své sny následovat, tak se jednoho dne splní.
Dovolme si žít své sny.
S láskou, K.
